Jdi na obsah Jdi na menu
 


Barevné rázy českých plemen slepic

4. 6. 2012

Barevné rázy českých plemen slepic

 

V posledních letech se setkáváme na výstavách s novými barevnými rázy u českých slepic a šumavanek.Zvláště na speciální výstavě jsou k vidění výsledky práce novošlechtění ve velké i zdrobnělé formě u obou našich národních plemen. V následujících řádcích seznámíme čtenáře s informacemi o těchto novinkách.

V aktuálním vzorníku je uvedeno u české slepice devět barevných rázů. Vedle základního zlatého kropenatého je popsaná barva bílá, černá, černá bíle skvrnitá, koroptví, stříbrně zbarvená, stříbrná kropenatá, porcelánová a krahujcová. Ne každý uvedený ráz je u nás chovaný. Některé byly převzaty z minulosti. Bohužel nenašly dostatečný okruh chovatelů a postupně vyhynuly.

V současné době se na výstavě můžeme pravidelně setkat s rázem stříbrným kropenatým, bílým a koroptvím. Tyto rázy chová omezený počet chovatelů a o bytí a nebytí rozhoduje často jen jediný chov.

Stříbrný kropenatý ráz byl vyšlechtěn Ing. Vladimírem Janásem z jižních Čech. V chovu českých zlatých kropenek se u něj v minulosti vyštěpili jedinci se stříbrným faktorem. Ti se stali základem pro budoucí chov. Tento ráz nechová dlouhodobě více chovatelů, proto se přítel Janás rozhodl chovat české slepice ve velkém hejnu. V chovu se nachází kromě slepic i více kohoutů a tím je po určitou dobu zaručena genetická variabilita populace. Jedná se o plemenářskou metodu vhodnou pro chov v zemědělské usedlosti. Z odchovaných kuřat vybírá typová zvířata a zpětně je zařazuje do hejna. Při dostatečně velké populaci lze poměrně dlouhou dobu takto postupovat. Přesto pro dlouhodobě udržitelný chov takového rázu je třeba hledat cesty pro rozšíření chovů mezi další chovatele. České slepice stříbrné kropenaté prezentované na výstavě často předčí kvalitou i nejběžnější ráz zlatý kropenatý. Příkladem je loňská slepice oceněná ve třídě super elita, 98 bodů. V kresbě a typu byla bezkonkurenční.

V našem chovu českých slepic zlatých kropenatých se v letošním roce objevila dvě kuřata se stříbrným faktorem. Jednodenní kuřátka měla základní barvu probělenou. Odchov jsme nabídli příteli Janásovi. Bohužel kuřata se při dospívání probarvila spíše do barvy zlaté kropenaté. Takové jedince není vhodné do chovu stříbrných kropenatých češek pouštět, protože se zlatý faktor úporně proděďuje a mohl by negativně ovlivnit celý chov. Pro osvěžení krve je vhodnější použít bílé české slepice. Z tohoto důvodu je přítel Janás také chová.

V letošním roce vystavil obě pohlaví. Lépe byly hodnocené slepice. Předvedený kohout měl na hlavě hřeben připomínající typem vlašáka. Hlavním problémem u bílých češek je žlutý nádech v bílé barvě. Projevuje se u nich opět zlatý faktor po české slepici zlaté kropenaté. Přítel Janás provedl v letošním roce pokus a odchoval bílé češky ve stodole. Pokusil se eliminovat vliv slunce na bílou barvu. Přesto na vystavených jedincích se žlutý nádech vyskytoval. Odstranění této vady nebude jednoduchou záležitostí, ale během na dlouhou trať. Klub českých plemen slepic požádá ÚOK chovatelů drůbeže o doporučení pro posuzovatele, aby se po určitou dobu toto vadné zbarvení tolerovalo s ohledem na početní stavy a skutečnost, že se jedná o národní plemeno.

Dalším rázem české slepice prezentovaným na speciálkách je zbarvení koroptví. Hlavním představitelem táhnoucí káru odpovědnosti za toto zbarvení je přítel Zdeněk Baše z Třebechovic pod Orebem. V letošním roce předvedl nádhernou a vyrovnanou kolekci. Jedinci vynikali postavou a kvalitou koroptvího zbarvení. Dle slov Jaroslava Kalaše v barvě předčily běžně vystavované vlašky koroptví. A to je jejich základní zbarvení.

A co napomohlo k zlepšení chovu koroptvích češek v chovu přítele Bašeho? Před lety zakoupil klub pro zlepšení populace češek v koroptvím zbarvení blízké plemeno v typu a základních plemenných znacích. Na Evropské výstavě v Praze splňoval tyto požadavky antverpský vousáč v koroptví kresbě. Podobně jako češka má červenou barvu v obličejové části a břidlicově zbarvené nohy. Přilití krve tohoto plemene můžeme zpětně hodnotit jako velice přínosné. Do dnešní doby lze z tohoto páření těžit.

Ač je to k nevíře, daleko pestřejší paleta barev je u zdrobnělých českých slepic. Základní zbarvení zlaté kropenaté je sice nejčastěji vystavované, ale rozhodně nepatří mezi kvalitu. Spíše opak je pravdou. V letošním roce se u tohoto rázu zlepšil typ, ale slepice jsou nevýrazně šedivo žluté, rozhodně ne zlaté kropenaté. A to téměř bez výjimky.

V letošním roce jsme zaznamenali velice kvalitní odchov bílých zdrobnělých češek v chovu předsedy klubu Ing. Františka Srpa. Jedná se o vyrovnanou populaci pěkných typových zvířat. Jejich chovu se věnuje několik let. Vyštěpily se mu z hejna zdrobnělých českých zlatých kropenek. Dalším vzájemným pářením se počet jedinců rozšířil na veliké hejno. Jedná se o typová zvířata geneticky ustálená bez štěpení na nežádoucí znaky.

A kde se vzal bílý faktor v hejnu zdrobnělých českých slepic zlatých kropenatých? Vítr fouká od Klatov. Před lety doplnil přítel Srp svůj chov o zvířata od Miroslava Harčaríka. Ten se šlechtěním zdrobnělých bílých češek zabýval již před mnoha lety. Na vyšlechtění použil fenotypově podobné bílé australky ve zdrobnělém rázu. Blízkou příbuzenskou plemenitbou po několik generací se mu podařilo sledované znaky dobře ustálit. Druhou stránkou mince byly projevy degenerace, například křivý zobák. Ale cílenou selekcí byla na světě u zdrobnělé české slepice nová barva. Zajímavostí jistě bylo, že bílý ráz si pravděpodobně po australce přinesl dobré mateřské vlastnosti. Bílé češky byly na rozdíl od základního rázu, spolehlivé kvočny, což dopomohlo k jejich přirozené reprodukci.

Další lahůdkou jsou tříbarevné zdrobnělé češky, dnes nazývané porcelánové. Na jejich vytvoření se podílel známý šlechtitel Miroslav Mašata. Chovatelské veřejnosti bude známý spíše z pozice posuzovatele holubů, či autora publikace o rakovnickém kotrlákovi. Díky svému vzdělání a práci v oboru mu není cizí ani šlechtitelská práce v oblasti drůbeže. Při své činnosti využívá dobrých znalostí genetiky. Asi málokdo zaznamenal, že před lety vyšlechtil nové plemeno kachen s názvem česká. Vzorem mu byla kachna chovaná za jeho mládí na českém venkově. Výsledky své práce prezentoval na klubové výstavě českých plemen slepic rozšířenou o expozici krůt a perliček v roce 2006 v Týništi nad Orlicí. Když jsme se zmínili o vodní drůbeži, nebude na škodu poodhalit, co vzniká pod pokličkou v chovu výše zmíněného Jaroslava Kalaše. V jeho šlechtitelské dílně se pracuje na novém plemenu husy. Má se jednat o husu královskou. A jako správný král musí mít na svém těle korunu, žezlo a jablko. Nebudeme popisovat podrobnosti, necháme se v budoucnu překvapit hotovým plemenem. Zaslechli jsme, že první jedinci jsou již na světě. Ale pojďme zpátky k zdrobnělé češce porcelánové.

Pro vyšlechtění tohoto rázu použil přítel Mašata několik plemen. Základem byla takzvaná liliputka. Jednalo se o chov slepiček vycházejících z milflérek, nazývaných dnes rousné zakrslé slepice. Zvláště kolem Prahy se toto krajové plemeno pro svoje specifické vlastnosti ještě poměrně nedávno chovalo. Nejčastější kresbou byla právě tříbarevná bíle skvrnitá kombinace barev. Obličejové tkáně měla červené, což byl dobrý základ pro další šlechtění. Hendikepem bylo opeření nohou. Je až s podivem, že dnešní populace tohoto rázu má nohy neopeřené. Dalším plemenem podílejícím se na vzniku zdrobnělé češky porcelánové byly vlašky. To co bylo odpadem v chovu na dvoře Jaroslava Holečka, se náramně hodilo do novošlechtění. K tomuto rázu snad jedna poznámka. Před vznikem nového vzorníku bylo na zdrobnělou českou slepici porcelánovou pohlíženo odbornou veřejností s určitými rozpaky. Oproti tomu v německých kruzích byl zájem o novinku veliký. Nebyl by to první případ, kdy by se našeho národního plemena ujali němečtí chovatelé a později určovali směr dalšího vývoje. Případy jsou známé především u plemen holubů.

U zdrobnělé české slepice jsme na speciální výstavě v roce 2009 mohli obdivovat barevný ráz stříbrný kropenatý a oranžový kropenatý od přítele Lázeckého. V minulosti vystavoval přítel Srp zdrobnělé češky koroptví.

Také šumavanky zažívají pokusy o rozšíření palety barevných rázů. V letošním roce ve dnech 30 -31. října 2010 prezentoval novošlechtění přítel Miroslav Mašata. U zdrobnělého rázu jsme měli možnost vidět šumavanku zlatou vlnitou, černou a bílou. Zlatou vlnitou vystavil i přítel Jorda.

U velkého rázu šumavanky jsme v minulosti zaznamenali šlechtění rázu modrého u přítele Slávy Charváta. U velké formy šumavanky je v současné době situace velice složitá i v základním barevném rázu zlatém stříkaném. Poslední rok vygradoval prudkým úbytkem skalních chovatelů tohoto národního plemene. Jak se říká, v populaci nezůstal kámen na kameni. Již několik let se neprovádí typizace. Jedním z posledních mohykánů zabývajícím se chovem a šlechtěním šumavanky je Jaroslav Kalaš. Při hodnocení šumavanek na letošní klubové výstavě v Týništi nad Orlicí zmínil, že z 80 odchovaných kohoutů se dá do další plemenitby použít pouze jedno až dvě zvířata. Což je známka neustálenosti stávajícího stavu. Dnešní populace se potýká s nízkou hmotností a vadami hřebene jako pozůstatku přilití krve české slepice. Když si prohlédnete to nejlepší z chovů na klubové výstavě, musíte konstatovat velikou variabilitu v redukované kresbě. Jak se říká každý pes jiná ves.

Na internetové diskuzi na i-Fauně jsme zaznamenali zájem chovatelské veřejnosti o původní šumavanky ještě ze šlechtění Františka Řehtáčka. Říkalo se jim lidově zlatušky, pro své převažující žluté zbarvení. I na letošní výstavě byl prezentován jedinec, který splňoval exteriér původní šumavanky. Nový typ šumavanky má kresbu zlatou stříkanou a vznikl přilitím krve české slepice zlaté kropenaté do původní žluté šumavanky.

Co dodat závěrem. Chtěli bychom poděkovat všem vyznavačům českých plemen slepic, kteří se podílejí na zušlechťování našeho živého pokladu z Čech. Doporučením z usnesení letošní členské schůze je, aby každý nový člen klubu do dvou let vystavil odchovy na speciální výstavě českých slepic a šumavanek. Tímto opatřením by chtěl klub podpořit počty vystavených zvířat na speciální výstavě.

 

Text a foto

Ing. Aleš a Bc. Daniela Bukovských

Chovatel 2-2011

 

 
 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA