KVALITNÍ SKOŘÁPKA A LÍHNIVOST

článek převzat z www. stránek ZO ČSCH Bohdalov

Kvalitní skořápka má výrazný vliv na vysokou líhnivost. Skořápka nejenže chrání vyvíjející se embryo před nepříznivými vlivy vnějšího prostředí, ale zajišťuje také základní životní funkce embryu a to dýchání.
Skořápka je prostoupena množstvím pórů (7 - 17 tisíc), jejichž největší počet je na tupém konci vejce. Póry o průměru 0,3 - 0,9 μm procházejí všemi vrstvami skořápky. Tyto jednoduché nálevkovité otvory mají zásadní význam pro úspěšný vývoj embrya. Kromě toho, že se přes ně odpařuje přebytečná voda z bílku, kterou embryo ke svému vývoji nevyužije, slouží póry vyvíjejícímu se embryu k dýchání.
Délka inkubace u kura domácího trvá 21 dnů. Během těchto dní se díky velice intenzivnímu metabolismu z počtu cca 30 - 40 000 buněk, které tvoří embryo v době snesení vejce, vyvine plnohodnotné životaschopné kuře. Základní živinou pro růst a vývoj je kyslík. Jeho potřeba se výrazně zvyšuje od desátého dne inkubace. V tomto stádiu se už pod skořápkou v dostatečném rozsahu rozrůstá alantochorion (u ptáků alantois a chorion srůstají a vytvářejí alantochorion). Kromě toho, že se do alantoisu ukládají zplodiny dusíkatého metabolismu – nerozpustná kyselina močová, je jeho stěna protkána sítí cév a vytváří se zde extra embryonální krevní oběh, který zajišťuje přísun kyslíku embryu (obrázek 1). Při těsném kontaktu tohoto krevního oběhu se skořápkou dochází v místech pórů na základě pasivní difúze (látka z místa vyšší koncentrace se dostává do místa nižší koncentrace) k prostoupení kyslíku do krve alantoidního krevního oběhu a naopak k prostupu CO₂ do pórů a přes ně pak vně skořápky. Pro správné fungování toho krevního oběhu a pro dostatečné zásobení embrya kyslíkem není důležitý pouze správný vývoj alantoisu, ale především kvalitní mikrostruktura skořápky.
Skořápka obsahuje jak anorganickou tak organickou část. Anorganické látky představují 95 % hmotnosti skořápky a pět procent je tvořeno organickými látkami (především bílkovinami) a vodou. Z anorganických látek 97 - 98 % tvoří uhličitan vápenatý (CaCO₃) a zbývající 2 - 3 % představuje uhličitan hořečnatý a fosforečnan vápenatý. Chemické složení skořápky je velice stabilní, mnohem proměnlivější je mikrostruktura skořápky.
Anorganická část skořápky je tvořena třemi základními vrstvami a to mamilární, palisádovu a vertikální krystalickou (viz obrázek 2). Mamilární vrstva tvoří přibližně 1/3 tloušťky skořápky (0,1 mm) a vytváří kónické útvary, které se směrem k povrchu skořápky rozšiřují a postupně splývají s výjimkou míst, kde budou póry. Na tuto mamilární vrstvu nasedá palisádová vrstva, jejíž tloušťka se pohybuje kolem 0,2 mm, je tvořena krystaly kalcitu a vytváří sloupce nad mamilami. Poslední anorganickou vrstvou skořápky je vertikální krystalická vrstva, kde je podstatně vyšší hustota a organizovanost krystalů, než ve vrstvě palisádové. Stejně jako palisádová vrstva je kolmá k povrchu vejce, její tloušťka je pouze 3 – 8 μm, což ale nesnižuje její význam pro pevnost skořápky.
Organická část skořápky zahrnuje jednak obě podskořápečné membrány, které s výjimkou tupého konce, kde se mezi nimi vytváří vzduchová komůrka, k sobě těsně přiléhají. Tyto membrány jsou tvořeny sítí bílkovinných vláken a propouští jak vodu, tak plyny. Tam, kde končí vlákna, jež tvoří tuto síťovinu, se vytvářejí tzv. mamilární jádra a právě zde začíná kalcifikace (ukládání krystalů uhličitanu vápenatého) a růst mamilární vrstvy. Velice nepatrné objemové množství představuje matrix skořápky (cca 2 % z celé organické části). Jedná se o řadu bílkovinných vláken v palisádové vrstvě, které mají vliv na organizaci a ukládání krystalů kalcitu a tím se podílí na kvalitní stavbě skořápky. Poslední organickou části skořápky je kutikula – jemná průsvitná voskovitá blanka na povrchu skořápky. Kutikula je tvořena proteiny, polysacharidy a lipidy a částečně zabraňuje odpařování vody z vejce.
Poruchy v mikrostruktuře skořápky (viz. obrázek 3), mohou být příčinou snížené líhnivosti. Stává se to především ve velkokapacitních líhních, kde se pro nasazování využívají téměř všechna vejce a tyto vady, které se mohou vyskytovat u starších slepic nelze pouhým okem rozeznat. Chovatelé mohou tyto vady odhalit při prosvícení ve tmě silnou žárovkou. Tato porušená místa vytvářejí tzv. „okénka“, která jsou světleší (viz. obrázek 4). Protože je vejce biologický materiál, mohou se tato „okénka“ vyskytnout v omezeném množství i u kvalitních vajec.
Pro úspěšné líhnutí není tedy důležitá jen neporušená skořápka, ale taky kvalitní mikrostruktura, která je předpokladem kvalitní stavby pórů, zajištění jejich průchodnosti všemi vrstvami až k podskořápečným membránám. Tyto póry následně zajistí odpovídající výměnu vody, tepla a dýchacích plynů (O₂ a CO₂).
Ing. MARTINA LICHOVNÍKOVÁ, Ph.D.